2015/16


Tábor Svratka 2.-10.7.2016

Letošní tábor jsme zahájili po úspěšném přesunu z Klánovic na Vysočinu v sobotu odpoledne rozdělením dětí do tří družin, které si potom na školní zahradě musely najít úvodní dopis, jímž jim byla určena role v celotáborové hře. Tentokrát jsme se za pomoci vedoucích (lovkyně Kačka, indián Pavel, bankéřka a lvice saloonu Milada a Bílý otec ve Washingtonu David) přenesli na Divoký západ. Čekalo nás soupeření mezi družinami Apačů, Vojáků a Zlatokopů o nadvládu nad zvlněnou krajinou Žďárských vrchů. Specifikem tábora byl relativně vysoký počet vedoucích, jinak se táborový život a řád nijak nelišil od minulých let. Služba, budíček, snídaně, úklid, výlet, večeře, putování po mapě, obchodování, krátké volno, mytí a spánek. Tomu byla určena jedna velká tělocvična, čímž naskýtala dětem mnohem větší prostor pro různé denní i noční lumpárny. Hned v neděli jsme se vydali přes Karlštejn a Zkamenělý zámek, kde jako již tradičně štípali mouchy a komáři ostošest, na Milovské Perničky. Petr nasadil velmi pohodové tempo, hráli jsme Pane, pozor na koule a další časově poměrně náročné hry, a tak nebylo divu, že jsme poslední 3,5 km od Čtyř palic museli děti na autobus hnát. Většinou jim to ani nevadilo, takže příště to bude běžecká turistika . Stihli jsme to, stejně jako večerní zahájení hry, kdy si některé skupiny opět nepřečetly pravidla, a tedy notnou chvilku trvalo, než se všechno zajelo. Další novinkou byla ještě průběžná táborová hra Bobříci. Děti plnily jednotlivé úkoly, za něž pak byly odměňovány dřevěnými bobříky. Díky Kačce za obohacení táborového programu. Šlo o úkoly snadné i nesnadné, chůze poslepu, bos, přivázaný k někomu jinému, s Petrem, ale i bobřík mlčení celý den (splnila akorát Adélka), hodinu vydržet s vodou v puse, bobřík dobrých skutků, uzlování, selfie nebo psaní básničky. Přes počáteční ostych se zapojili nakonec i vedoucí. Nejlepší lovkyní byla Adélka, které chyběl jen asi jeden, nebo dva ke kompletní sbírce. Pondělní výlet jsme směřovali pro změnu na Karlštejn a k bývalému arboretu na Hraničném. Cestou šli mnozí bosi, no a tak jsem si nemohl odpustit klávesnici v lese… Přes Pustou Rybnou jsme dorazili až na Lucký vrch, odkud jsme se kochali výhledem na Orlické hory a Jeseníky, poznávali květiny a odpočívali. Autobus nám jel z Telecího. Úterní orientační výlet proběhl naprosto v pohodě, dopisy nás vedly přes Chlumětín, Paseky, kolem pramene Svratky, okrajem Svratouchu, Čachnovským lesem až k rybníku Chochol a přes dolní Svratouch až zpět, pečlivě jsme vyměňovali a ve Svratce se Adélka s Maruškou pokoušely získat živou slepici. Nepovedlo se, namísto ní přinesly dvě koťátka, která si vypůjčily v nedalekém domku. Ale vyhráli jsme! Večer patřil Superstopákovi, již jubilejnímu 10. ročníku (stárneme, jako by to bylo před chvílí, kdy jsme s Nehasily zakládali tuto již tradiční součást tábora). Podařená byla všechna vystoupení, zúčastnili se všichni, za což jim patří pochvala, na předních příčkách se umístila Adélka se svou recitací Uspávanky s Hokusajem, Basketband se zpěvo-sportovní kreací a Kámen. Úspěšné bylo samozřejmě i číslo vedoucích Mašinka – Ančo tlač. Jen by to chtělo příště nějakou originalitu, s tou přišly letos naše starší děvčata, ketré předvedly housenky ve spacácích. Středeční den byl dnem odpočinkovým. Službu si samozřejmě vybrala moje skupinka, tak si také to šodó pořádně užila. Dopoledne jsme hráli Rybolov, hru založenou na principu sbírání kartiček a jejich transportu do výkupen ryb a na černý trh. V lovu jim měly bránit policejní hlídky, ale na takhle volném plácku to dost dobře nešlo a děti pronikaly až příliš snadno. Odpolední hra byla podobného ražení, klasické Přístavy. Děti si odpočinuly až příliš a samy se dožadovaly prodloužení výletu. A když jde o to, souhlasím se vším a kdykoli.

 

Výlet jsme zahájili na Cikháji, odkud jsme prošli kolem památníku partyzánů a Fit stezkou na Tisůvku (tak, tak další žďárská osmistovka – 800 m.n.m.), odtud pak pralesem ke Stříbrné studánce a pod Devíti skalami domů. Čas zbyl i na hledání vedoucích podle píšťalky v lese i na poznávačku. Páteční výlet se konal po skupinách a jeho průchozím cílem byla Mekka Žďárských vrchů, totiž Devět skal. Cesta probíhala velmi rychle, moje skupina celou cestu včetně Pavla mlčela (Tomáš bohužel ne), ale pod vrcholem už bobříka porušili všichni.Po tradičním výstupu na vyhlídku jsme pokračovali přes Lisovskou a nádherný výhled na Malinské skále až k Drátníku, kde jsme vzpomínali u parádního potůčku, jak jsme zde trávili tábor na Blatinách. Zbývalo jen seběhnout do Milov, a protože se nám ještě nechtělo autobusem do Svratky, vrátili jsme se pěšky, tedy celkem asi 23 km. Pěkný výkon. Večer také skončila celotáborová hra, jejíž výsledky se mi povedlo utajit až do sobotního pokladu. Přede všemi. Vyhrála Honzova zelená s počtem 238 bodů, druzí byli Anežčini (a moji) červení s 217 body a krásný bronz získala modrá skupina s 125 body. Sobotní výlet byla tedy cesta za pokladem. Putovali jsme přes Herálec a Šantrůček ke Krejcarskému potoku, lákajícímu k osvěžení a stavbě přehrad, kde Petr s Maruškou a Bárou schovali poklady. Vyhlásili jsme celotábrovku a pak hurá na autobus. Cestou ještě starší garda vzpomínala na táboření u Groše v Kameničkách, dnes už je tábořiště zpustlé a zplundrované. Několik odvážlivců nechtělo čekat na autobus a vydalo se se mnou pěšky do Svratky. Večer jsme porušili tradici opékání buřtů, mnoho možností na školní zahradě nebylo. Program ale byl typický, diplomy, děkování, proslovy, hry a uspávání. Dobrou noc, Míšo! Konec přišel rychle a bolestně utnul náš pobyt ve Svratce. Už jen uklidit, naložit a odjet. Bylo tu krásně. Díky všem, kteří se na tom podíleli! Tábor 2016 je mrtev, ať žije tábor 2017!

David


Comments are closed.